Třetím článkem na mém blogu se zaměřím na téma, které nepojednává ani o výživě, doplňcích stravy, ani o samotné technice cvičení. A ačkoliv se může zdát poněkud nudným, protože nepřínáší žádné konkrétní rady do tréninové praxe, z hlediska dlouhodobého zájmu zaujímá místo na pomyslném trůnu celé problematiky.
Začněme jednoduchou otázkou: Proč posiluji (chci posilovat)? Jaké jsou mé důvody, jaký je můj dlouhodobý, ale i krátkodobý cíl?
Zdá se to jako velice logická otázka, ale málokdo na ní dokáže jednomyslně odpovědět. Motivace se totiž v průběhu času mění a cíle často nejsou stanovené vůbec.
Většina lidí je ze začátku motivovaná poměrně jednoduchými podněty. Stačí k tomu nespokojenost se svojí současnou postavou, která vyustí do bodu, kdy se rozhodnou s tím něco provést. Motivací může být také prostý důvod být silnější a větší - přitažlivější pro opačné pohlaví. Uznání v kolektivu, obdiv atd.
A v poslední řadě bývají cesty k posilování vedeny skrz rehabilitace, jako doplňková aktivita k jinému sportu nebo jednoduše invencí někoho z přátel.
Výhodou začátků je to, že motivace je dost. V dálce se rýsují obzory našich představ jak budeme vypadat po roce (dvou, třech...) tréninku. Vnitřní touha je silná a žene nás i přes nezdary dopředu. Bolest je příjemná, protože je znamením dobře vykonané práce. Pouštíme se do vod neznáma, nasáváme informace ze všech stran a není vteřiny, kdy bychom nemysleli na další den v posilovně.
Jako parfrázi takového začátku bych si představil vztah dvou zamilovaných lidí, kteří spolu jsou první týdny, měsíce. Nevídí svět jeden pro druhého a jsou rádi a často neustále spolu. Žádnou chybu na druhém nevidí a připadá jim dokonalý.
Časem ovšem přijde bod, kdy jsme nuceni přestavět náš dům od základů. Přichází právě doba, kdy už se tomu věnujeme delší čas a pokroky jsou již pomalejší. Viditelný pokrok je na fotkách znát, ale osobně se cítíme stále stejně. Sledujeme ostatní, už něco víme a tak jsou naše ideály často zbourané. Dočetli jsme se něco o anabolických steroidech, vyzkoušeli pět druhů zázračných anabolizérů a ani jeden nefungoval...
Podobným procesem prochází i zmíněný vztah dvou lidí. Opadává zamilovanost a na povrch vycházejí první temné stránky, které jsme doteď neviděli nebo přehlíželi. Oba jsou nuceni přehodnotit sílu celého vztahu a postavit jej na nových hodnotách, mnohem hlubších než je jen vášeň.
Motivaci a chuť pokračovat musíme najít především hluboko v sobě. Žádný racionální důvod, ani uměle vytyčený cíl totiž dlouhodobě nepřinese uspokojení z činnosti, jestliže nás z hloubi srdce nebaví. Může sice pomoci si urovnat současný stav, nasměrovat a dát sílu vykročit. Cestu ale již musíme absolvovat sami.
Má tedy smysl si stanovovat cíle? Co když nechci závodit, ani jinak se angažovat?
Určitě to smysl má. Stejně jako u profesionálů se i u rekreačních cvičenců skládá úspěch z jednotlivých menších cílů, které postupně plníme. Rozdílem je jen ten konečný dlouhodobý cíl, který je ovšem potřeba mít stanovený, i když cvičím jen pro radost a zdraví.
Pro profesionálního sportovce může být směr relativně jasný a motivace může být podpořená i získáním medaile, uznání, slávy. Věrte ale, že největším odměnou a stimulem zůstavá, stejně jako u kondičního sportovce, osobní pocit překonání sebe sama. To, že jsem se zapřel, něco dokázal a mám sílu něco změnit.
*****
Zde hledejme základ našeho dlouhodobého cíle. A to v soustavnosti, řádu, pocitu dobře odvedené práce a překonání svých limitů. Posilování se může stát, pro přes den nevýrazného pracovníka kanceláře, velkým bitevním polem. Protivníkem zde ale nejsou cizí lidé, ale my sami. Naše strachy, úzkosti, sebelítost, podceňování se, neschopnost soustředit se na činnost a mnoho dalších temných koutů naší duše.
Pravidelnost, bolest a řád, bez egoistického pocitu "Hele, koukejte co jsem dokázal" a přílišného vsázení jen na tělesnost vede k proměně člověka v jeden velký celek. A pokud se k tomuto přidá i kultivace charakteru, chování a přístupu ke světu, moudrost a odvaha, pak je možnost, že před námi stojí hrdina nového věku. Ten, který zničil a znovu stvořil sám sebe.
Hledejte sílu cvičit NE v povrchních výsledcích, objemech, úspěšných soutěžích, v obdivu a chvále okolí. To jsou pomíjivé faktory, které jeden den jsou a druhý už být nemusí. Nebo taky nepřijdou vůbec. Vaše sny se pak mohou zbořit jako domeček z karet.
Hledejte sílu v sobě. V možnosti (a daru) pracovat na své osobnosti jako celku. Přijímejte výzvy k překonání sama sebe. Svých "bolístek". Děkujte za zdraví a vůbec tu možnost věnovat svůj čas něčemu, co vás baví. Přistupujte k jakékoliv situaci v životě jako k naložené ose: s odvahou, pokorou, čistou myslí a odhodláním. Výsledky pak přijdou jen jako ovoce láskyplné práce, která je tak samozřejmá, jako že slunce ráno vyjde a večer zapadá.
Hodně štěstí na Vaší cestě
Ash